Jsou změny, kterým se nelze vyhnout. Nový standard PDF/X-6 bude založen na PDF 2.0. Také společnosti dbající na přístupnost dat začnou preferovat novou verzi. Dříve či později tak nejen obsluze ripů přibudou nové starosti. Jaké jsou potenciální přínosy a rizika druhé verze stěžejního formátu pro grafický průmysl a tisk?

Z blízké budoucnosti tiskových dat: ISO 32000-2:2017

Téměř 1000 stran ISO 32000-2:2017 popisuje 14 nových a 26 rozšířených vlastností formátu PDF. Sedm hlavních článků bylo přepsáno pro zvýšení jednoznačnosti standardu. PDF 2.0 přináší vylepšení v zabezpečení a přístupnosti dokumentů, novinky v prezentaci 3D obsahu i geografických dat. Co je nového pro tisk?

Výstupní záměry a DParts

Standardy PDF/X zavedly princip výstupního záměru, který definuje, pro jaké tiskové podmínky jsou předávaná tisková data určena. Jeden soubor však dosud mohl odkazovat pouze na jedny výstupní podmínky. To se s PDF 2.0 mění.

Každá strana souboru ve formátu PDF 2.0 může mít definován svůj vlastní výstupní záměr a díky tomu lze v jediném souboru předat tisková data určená pro tisk různými technologiemi nebo na různé druhy papíru. V jednom PDF 2.0 tak může být například barevná obálka V1 a černobílé vnitřní strany sešitu nebo celý knižní blok publikace s obrazovou přílohou tištěnou na jiný druh papíru. Starší programy se s novinkou vypořádají jednoduše: budou ji nejspíš zcela ignorovat a možná vás na to ani neupozorní. To však může vést k odlišné interpretaci barev, než jakou zamýšlel tvůrce dat. Jde tedy o zásadní změnu, kterou bude třeba hlídat při kontrole před výstupem.

Jediný skutečně spolehlivý způsob, jak být připraven na PDF 2.0, je přestat investovat pouze do tiskových strojů a hardwaru a pořídit si software, který nový formát zvládne.

Z PDF/VT přichází do PDF 2.0 koncept DParts dovolující označit stránky dokumentu metadaty. PDF 2.0 ovšem definuje pouze způsob zápisu dat, nikoli jejich význam. Jak se standardně odliší třeba obálka od knižního bloku, bude záviset na výsledku standardizačních prací ISO 21812.

Kompenzace černého bodu (BPC)

Při převodech barev je kompenzace černého bodu obvykle užitečná, což je i důvod, proč ji většina systémů uplatňuje. Formát PDF až dosud neumožňoval vyjádřit, zda pro určitý soubor nebo objekt chcete, nebo nechcete kompenzaci použít. PDF 2.0 takový příznak obsahuje a data mohou užití kompenzace explicitně vyžadovat.

Pokud váš systém s kompenzací černého bodu zatím nepracuje, je vhodné vyzkoušet, jak s kompenzací černého bodu fungují vaše ICC profily.

Průhlednost

V případě průhlednosti PDF 2.0 nezavádí nic nového, z čeho by tiskárnám měly vstávat vlasy hrůzou – spíše naopak. V ideálním případě byste změny neměli postřehnout, nebo vám dokonce budou hrát do karet.

Všechna vylepšení vychází ze zkušeností, které softwaroví vývojáři a tvůrci standardu PDF 2.0 nasbírali během 17 let od zavedení průhlednosti do PDF. Na rozdíl od předchozích verzí formátu PDF, verze 2.0 definuje průhlednost velmi detailně, aby se odstranily rozdíly v interpretaci zpracování průhlednosti mezi jednotlivými programy.

PDF 2.0 opravuje definici režimů prolnutí barev ColorBurn a ColorDodge, přesněji specifikuje, kdy musí být objekt převeden do prostoru sloučení průhlednosti, a upravuje pravidla dědičnosti prostorů průhlednosti. To všechno zní až extrémně technicky, ale v praxi to znamená, že by v reálných situacích mělo být snazší dosáhnout správného výstupu: například zkombinovat data s různými ICC profily pro definici výstupního záměru při archové montáži, a přitom korektně zpracovat všechny barvy.

Přímé barvy a spektrální data

PDF 2.0 podporuje vkládání spektrálních dat podle ISO 17972-4 (CxF/X-4). Spektrální definice přímých barev může být přínosná pro jejich zobrazování i nátisk. Zatím však není stanoveno, jak by programy měly s těmito daty standardizovaně pracovat. Přínos pro praxi proto nelze odhadnout, možnost tato data ukládat nicméně představuje dobrý základ pro zlepšování v oblasti, která je stále nepřekonanou výzvou.

Rastry

Poslední novinky PDF 2.0 pro tisk vycházejí vstříc workflow se specifickými požadavky na rastrování. Například ve flexotisku se užívají speciální rastry a bývá užitečné stanovit odlišné metody rastrování pro různé objekty. Jindy se hodí určit počátek rastrování pro každou etiketu vícenásobné produkce. PDF 2.0 zvládne obojí.

PETR LOZAN
Publikováno v Novinách pro grafický průmysl 8/2018, 26. dubna 2018