Od revize ISO 12647-7 k přípravě standardu ISO 12647-8

Mezinárodní standard ISO 12647-7:2007 byl vydán v prosinci 2007 a hned na to byly zahájeny práce na revizi normy. Místo revize, která měla doplnit „druhou úroveň“ digitálního nátisku, však vzniká nový mezinárodní standard barevně věrného kontrolního tisku nejen pro posuzování grafických návrhů – ISO 12647-8.

Nový mezinárodní standard pro digitální kontrolní výtisk by měl sloužit pro běžné ověřování barevnosti v tvůrčí fázi – při komunikaci mezi zadavateli a tvůrci grafických návrhů a tiskových dat – designéry a grafickými studii. Příliš vysoké požadavky na barevnou věrnost (takové má například digitální nátisk) by znamenaly i vyšší náklady, které by ve fázi grafického návrhu a přípravy tiskoviny nebyly opodstatněné. Kvalitativní požadavky na digitální kontrolní výtisk proto mají být o trochu nižší než požadavky na digitální nátisk, ale stále přiměřeně vysoké na to, aby byl kontrolní výtisk pro své uživatele dostatečně důvěryhodný a umožnil ověřit barvy i další důležité prvky.

Standard ISO 12647-8 v ISO připravuje TC130 WG3 – Pracovní skupina 3 Technické komise 130 Mezinárodní organizace pro normalizaci. Již v roce 2006 při přípravách ISO 12647-7 navrhla Japonská delegace zavést tzv. Design Proof – nátisk pro grafické návrhy – který měl představovat určitou variantu digitálního nátisku s méně striktními požadavky, než jsou kladeny na digitální nátisk podle ISO 12647-7. Zástupci několika národních standardizačních institucí však výrazně protestovali proti tomu, aby se pojem nátisk (proof) začal používat i pro označení výtisků, na které jsou záměrně kladeny nižší kvalitativní nároky než na skutečný nátisk. Proto ISO TC130 WG3 pro tento typ kontrolního výtisku nakonec přijala název Validation Print.

V českém jazyce odpovídající pojem pro Validation Print stanoví až případný překlad nového standardu nebo souvisejícího dokumentu. Prozatím můžeme Validation Print nazývat digitální kontrolní výtisk.

I když se původně uvažovalo o začlenění digitálního kontrolního výtisku přímo do nového vydání standardu ISO 12647-7 pro digitální nátisk, bylo později pro výraznější odlišení digitálního nátisku rozhodnuto o standardizaci digitálního kontrolního výtisku samostatně – v nové, osmé části standardu ISO 12647. Pokud se neobjeví žádné zásadní překážky, předpokládá se zatím, že standard ISO 12647-8 pro digitální kontrolní výtisk bude vydán na konci roku 2010.

Jaké mají být hlavní rozdíly mezi digitálním nátiskem a digitálním kontrolním výtiskem?

Přestože se nedoporučuje používat Validation Print místo nátisku, pokud všechny zúčastněné strany souhlasí a jsou si vědomy rozdílů a omezení v barevné věrnosti, mohou ho použít i takovým způsobem.

Také v případě, že tisk pro zadavatele zajišťuje zprostředkovatel, a jsou-li všechny zúčastněné strany (zadavatel, zprostředkovatel tisku i tiskárna) seznámeny s rozdíly a souhlasí-li s takovým užitím digitálního kontrolního výtisku, mohou ho zcela jistě používat i jako referenční výtisk pro případ sporů, které se mezi nimi mohou při realizaci tiskoviny objevit. Další informace nejen o úloze digitálního kontrolního výtisku najdete v podrobném článku Andrease Kraushaara z institutu Fogra How about the colour reference in digital printing? / Farbverbindlichkeit im Digitaldruck?, ze kterého tento příspěvek čerpá.

Pokud je tiskovina zcela realizována digitálním tiskem, může Validation Print po dohodě stran sloužit i jako referenční tisk pro produkční digitální tisk. ISO 12647-7 i připravovaný standard ISO 12647-8 jsou „standardy jednoho výtisku“ – tedy standardy, které se požadavky kladenými na produkční tisk nezabývají. Zvýšený zájem o kvalitu digitálního tisku však úvahy o vzniku standardu pro produkční digitální tisk velmi povzbuzuje. Takový standard ale nebude snadné připravit, protože digitální tiskové techniky jsou ve srovnání s klasickými tiskovými technikami značně různorodé nejen kvůli rozličným technologiím, ale i v jejich použití pro velmi rozmanité účely. Během diskuzí proto experti došli k závěru, že by nový standard pro kvalitu tisku neměl být závislý na technologii, ale měl by naopak požadavky na kvalitu definovat nezávisle na tiskovém procesu. Tyto požadavky na kvalitu by se pak lišily podle použití tiskoviny. Nejen úvahám souvisejícím se vznikem standardu pro produkční digitální tisk se Andreas Kraushaar z institutu Fogra věnuje v poznámkách The ISO-standard for digital production printing—a comment / Die ISO Norm für den digitalen Produktionsdruck – ein Kommentar.

Fogra provádí certifikaci tiskových systémů výrobců i tiskových procesů grafických studií a dalších pracovišť, která ověřuje, zda nabízené tiskové systémy dodavatelů nebo jejich konkrétní instalace jsou schopny vytvářet výtisky v souladu s návrhem nové části standardu ISO 12647, která byla teprve na konci září 2009 registrována jako nový projekt ISO. Podrobnější informace o této i dalších certifikacích, které Fogra provádí, i o dosud certifikovaných tiskových systémech a pracovištích najdete na fogracert.fogra.org

Zdá se, že úvahy o chystaném standardu ISO 12647-8 i o standardizaci produkčního digitálního tisku experty nutí přemýšlet více i o tom, do jaké míry rodina standardů ISO 12647 odráží současné potřeby oboru i zadavatelů tisku a kam by standardizace tiskových procesů – nebo spíše kvality tisku – měla směřovat. A pokud digitální kontrolní výtisk může přinést vyšší barevnou věrnost i tam, kde jí dosud nebyla věnována dostatečná pozornost, nebo podpořit diskuzi i šíření informací o tom, jak měřit a posuzovat barevnost nebo komunikovat o barevnosti při předávání tiskových dat a zadávání tiskových zakázek, pak určitě stojí i za to vysvětlování, že digitální kontrolní výtisk není totéž co digitální nátisk.

Již dříve se řada výrobců tiskových zařízení snažila prokázat kvalitu digitálního tisku například simulací tisku ofsetového. Výrobci digitálních tiskových zařízení se o certifikaci svých digitálních tiskových systémů i o standardizaci kvality produkčního digitálního tisku velmi zajímají. Část nově nabízených tiskových zařízení a systémů bude směřovat k tomu, aby poskytovala dostatečně barevně věrné výtisky v souladu s (nyní připravovaným) mezinárodním standardem, které se tak mohou stát dostupnější.

Jak na digitální kontrolní výtisky zareagují klienti v polygrafii i mimo ni? Posílí nebo oslabí digitální kontrolní výtisk pozici digitálních nátisků, a  jak vedle sebe budou existovat? Budou grafická studia a jejich klienti novému digitálnímu kontrolnímu výtisku důvěřovat a začnou ho používat? A jak často se raději rozhodnou investovat do digitálního nátisku, zatímco stabilitu běžných výjezdů pro orientační náhledy nebudou tolik řešit? I to jsou otázky, které se postupně začínají zodpovídat. Na úplnou odpověď si ale patrně ještě několik měsíců počkáme – stejně jako na vydání standardu samotného.